Názory
Každý může udělat něco proti korupci
(27.2.2010) Programovým cílem naší strany je mimo jiné také boj s korupcí. Na jedné straně je velmi důležité usilovat o takovou úpravu příslušných zákonů, které korupční jednání co nejvíce znesnadní, na druhou stranu však platí, že samotný problém to nevyřeší a není zdaleka jediným prostředkem v boji s ní.
Ideologický tlak, kterému jsme byli nuceni čelit v minulosti, je nahrazován tlakem ekonomickým, a to často právě na bázi nepoctivosti v různých podobách. Není to jen typické a zcela jasné předání úplatku proti zisku konkrétního prospěchu, ale třeba i podezřelé závěry různých výběrových řízení, ve kterých jde o nakládání s veřejnými prostředky. Tam už motivace k jejich nestandardnímu využívání nemusí být na první pohled patrná. Všichni jsme se jistě s něčím podobným setkali, ale nezůstali jsme neteční?
Upozornit na podezřelé chování správců veřejných prostředků není nic snadného. Člověk se okamžitě stává terčem nevybíravých útoků těch, jejichž podezřelých aktivit se dotkl. Ale společnost od nás očekává, že pokud toto odhalíme, nebudeme mlčet.
Není možné se bát a záleží na každém z nás. Čím více bude těch, kteří nezůstanou lhostejní k nepravostem kolem sebe, tím méně bude těch, kteří budou chtít ovlivňovat věci veřejné nepoctivým způsobem.
Dohody se musí dodržovat, to musí platit zvláště v politice
(4.10.2009) Často jsem dotazován na to, co se vlastně v naší zemi v tuto chvíli děje. Byli jsme blízko před mimořádnými volbami. Ústavní soud zrušil zákon, podle kterého se tyto volby měly konat. Volby teď mají být až v řádném termínu, to je na někdy na přelomu května a června příštího roku. Co se vlastně v naší zemi děje?
V březnu letošního roku z iniciativy Jiřího Paroubka padla vláda. Opozice jistě má plné právo kritizovat vládu, má dokonce i právo vyslovit vládě nedůvěru. Nemělo by to ale vést k poškození zájmů státu. V tomto případě k tomu došlo nejméně ze dvou důvodů. Za prvé se tak stalo v době našeho evropského předsednictví, což bylo již mnohokrát z různých pohledů komentováno. Jako větší problém se mi však dnes jeví ta skutečnost, že předseda nejsilnější opoziční strany neměl žádné řešení pro situaci, kterou vyvolal. A to vidím jako zásadní problém.
Správné řešení dle mého názoru by bylo, kdyby ten, kdo má úspěch při vyslovení nedůvěry vládě, měl dostatek odvahy postavit se do čela vlády nové a kritizované věci napravit. To se však nestalo. Místo toho se představitelé dvou nejsilnějších stran dohodli na tom, že ústava, která zná postup při podobných situacích, v tomto případě nebude platit. Tím pak dosáhneme toho, že budeme mít předčasné volby v říjnu. Co se však stalo? Ústavní soud tento postup zamítl a z pohledu práva nepochybně správně.
Nejprve se zdálo, že politici napříč politickým spektrem si uvědomili vážnost situace a budou se snažit problém vyřešit. Dokázali se sejít a shodnout se na dalším postupu. Ten měl spočívat v přijetí již dlouho uvažované změny ústavy, díky níž bychom se „legálně“ mohli dostat rychlejší cestou k předčasným volbám. Druhým krokem mělo být samotné rozpuštění sněmovny v duchu nově přijatého zákona. A tady došlo k porušení dohod, což považuji za úplně nejhorší věc.
Jsem přesvědčen, že pro společnost v konečném důsledku není rozhodující to, jestli jsou daně o něco vyšší nebo naopak nižší nebo to jak se přesně vybrané peníze přerozdělí, ale za úplně nejdůležitější považuji, aby platilo to, na čem se politici dohodnou, aby se dohody plnily. Jinak se dočkáme toho, že pokud se svými dohodami nebudou cítit být vázáni politici, nebudou se dohody respektovat ani v obchodním styku a ani mezi občany. Potom už naši společnost bude dávat těžko někdo dohromady.
Důchodové pojištění
V posledních letech se velmi intenzivně diskutuje o budoucím systému důchodového pojištění. Přestává totiž platit „starý dobrý“ průběžný systém, kdy vlastně stávající generace v produktivním věku platí ze svého důchodového pojištění důchody svým rodičům. Tento systém ovšem vyžaduje příznivý poměr mezi množstvím plátců a množstvím příjemců z tohoto systému.
S klesajícím počtem dětí ( a tím budoucích plátců) a naopak prodlužováním lidského života (růstem počtu příjemců) přestává tento systém fungovat.
Řešením může být pouze pozdější odchod do důchodu, vyšší platba pojistného, vyšší počet plátců a nebo soukromé pojištění budoucích důchodců ještě v produktivním věku. Shodneme-li se, že zvyšovat pojištění nechce nikdo z nás, tak nám zbývají už jen tři možnosti. Správná cesta asi bude v kombinaci těchto variant. A protože zvyšovat věk pro odchod do důchodu také nelze donekonečna, nakonec nám zůstane platba od dětí v kombinaci se soukromým pojištěním.
A tady program KDU-ČSL jasně říká, že ten kdo se chová zodpovědně k budoucnosti a vychovává děti (čímž mu vznikají nemalé náklady), budoucí plátce do důchodového systému, by měl mít nárok na vyšší důchod v rámci tohoto systému než ten, kdo děti nemá a tudíž ani neplatí náklady na jejich výchovu. Takový člověk by měl potom řešit své budoucí důchodové zabezpečení cestou soukromého pojištění. Což je jistě správný princip.
Bezpečnost
Určitě každý z nás už někdy zažil, že se stal obětí nějakého trestného činu nebo přestupku. Kdo má to štěstí, že ho osobně něco takového nepotkalo, jistě si nějaký takový případ vybaví ve svém okolí.
Trauma, které je s takovým zážitkem spojeno, je často ještě umocněno následnou zkušeností s nápravou újmy. Nejenom, že postižený často vůbec nedostane například zpět odcizenou věc, nebo se musí dlouho léčit ze svého zranění, ale je také odkázán na další soudní spory.
Podobně to platí i u dopravních nehod. Kdo nehodu nezaviní, ale odejde od ní s rozbitým autem, musí si zajistit opravu, řešit pojistku, třeba nějaký čas vůbec nemůže auto používat, zatímco viník od nehody odjede a dnes už ani nezaplatí pokutu, když způsobí škodu do 100 tis. Kč, což u staršího vozu může být klidně celá jeho hodnota.
Proto je tak důležité, aby společnost dbala na ochranu postižených.
Daňová politika a rodiny s dětmi
Hospodářské noviny dne 6.srpna uveřejnily na úvodní stránce článek „KDU chce zvednout daně bezdětným“, který hodnotí volební program KDU-ČSL v oblasti rodinné politiky. Čtenář, který přeběhne očima jen titulek má hned jasno: „Ti lidovci pořád jenom někomu škodí.“
Když si ale přečteme nejen první, ale i druhou a třetí větu výše zmiňovaného článku, dozvíme se, že: „Zároveň s tím ale chystají výrazné snížení daní rodinám, které vychovávají dva až čtyři potomky. Kromě toho KDU-ČSL rodinám s dětmi slibuje, že budou platit nižší důchodové pojištění.“
Závěr je tedy jednoznačný. Článek pojednává vcelku objektivně o volebním programu, ale titulek „musí kousnout“. Smyslem tohoto programového bodu totiž je zmírnit diskriminaci právě rodin s dětmi, kde výše čistého příjmu na jednoho člena rodiny strmě klesá s počtem vychovávaných dětí.
Co dluží stát Královéhradeckému kraji
Bude to již devět let, co na území našeho státu byly zřízeny nové krajské instituce. Byla zvolena krajská zastupitelstva, začaly svoji činnost krajské úřady a řada dalších úřadů v sídle krajů zahájila nebo obnovila svoji činnost. Lidé si postupně na nové uspořádání zvykli, co však způsobuje zásadní problém, je naprosto katastrofální stav dopravní infrastruktury.
Za posledních devět let se sice podařilo prodloužit dálnici D 11 až téměř do Hradce Králové, i když její pokračování přes různé proklamace politiků se zdá být stále v nedohlednu. Pro napojení regionálních center se však zatím neudělalo nic nebo téměř nic. Při cestách po silnicích do Hradce Králové z Trutnova, Jičína, Náchoda nebo Rychnova nad Kněžnou je potřeba se vybavit velkou trpělivostí a nelze předpokládat, že vzdálenost kolem padesáti kilometrů se nám podaří překonat dříve než za hodinu.
Co se týká tolik proklamované železniční dopravy, je situace ještě tristnější. Vždyť cestovat vlakem z Hradce Králové do sousedního krajského centra Liberce (cca 100 km) trvá více jak tři hodiny.
Jednou z cest z hospodářské recese vždy byly investice do infrastruktury, které napomáhaly vzniku nových pracovních míst a vytvářely prostor pro nové investice do rozvoje regionů. Věřím, že takovýmito příležitostmi do budoucna mohou být nejen dostavba dálnice D 11 až na hranice s Polskem, ale také výstavba rychlostní silnice R 35, a to nejenom východním směrem do Pardubického kraje, ale také západním směrem na Jičín a dále na Liberec.
Věřím, že nová politická reprezentace vzešlá z mimořádných voleb, se také konečně začne zabývat přípravou výstavby nových železničních koridorů v našem kraji tak, aby tento nejekologičtější druh dopravy mohl konkurovat dopravě silniční.
Jak to bylo s lídrovstvím v Královéhradeckém kraji
Po vítězství v krajských primárních volbách dne 25.6.2009 jsem se stal lídrem kandidátky KDU-ČSL v Královéhradeckém kraji pro mimořádné volby do poslanecké sněmovny na podzim letošního roku.
V polovině července uzavřelo vedení KDU-ČSL dohodu s Evropskou demokratickou stranou (EDS) o spolupráci v rámci předčasných parlamentních voleb. Součástí této dohody bylo také umístění kandidátů EDS na kandidátních listinách KDU-ČSL pro tyto volby. Paní Hybáškové bylo slíbeno 1.místo, na některé kandidátce, což i ona prezentovala v médiích.
Vedení strany zastávalo názor, že místo v čele kandidátky pro předsedkyni EDS by se mělo najít v Královéhradeckém nebo Středočeském kraji. Po té co oba dotčené krajské výbory odmítli tuto variantu, Celostátní výbor (CV) KDU-ČSL na svém jednání 12.8. vyjádřil názor, že by paní Hybášková měla být lídrem kandidátky KDU-ČSL ve Středočeském kraji.
Na to reagovali zástupci tohoto kraje odchodem ze sálu a pohrožením rezignací na čelní místa na kandidátce. Tím nastala patová situace a hrozilo, že nebude ze strany KDU-ČSL dodržena výše zmíněná dohoda mezi oběma stranami.
Za této situace jsem oznámil Celostátnímu výboru, že rozhodně nemíním rezignovat na post lídra v Královéhradeckém kraji, ale pokud tento vrcholný orgán strany ve své kompetenci rozhodne, že v čele kandidátky bude stát paní Hybášková, budu toto rozhodnutí respektovat. CV následně rozhodl tak, jak je všeobecně známo.
Vládní analýza dala za pravdu programu KDU-ČSL
Zajímavý článek přinesly v úterý 18.srpna Hospodářské noviny. Redaktor Roman Šitner zde komentuje vládní analýzu zpracovanou ministerstvem práce a sociálních věcí, která hodnotí dopady krize na jednotlivé skupiny domácností.
Podle této analýzy si v prvním čtvrtletí tohoto roku výrazně polepšily příjmu na jednoho člena domácnosti rodiny bez dětí, meziročně po odečtení inflace to dělá až 8,6 %. Mírně si polepšili také důchodci, kterým výdaje přece jenom nerostli tak rychle, jako se jim zvýšili důchody.
Naopak krize naplno zasáhla podnikání. Příjmy živnostníků meziročně klesly o 2,5%. Nejhorší je však situace u rodin s dětmi. Zde je uváděn pokles příjmů meziročně téměř o 3,5%. Nejchudší rodiny navíc už dnes utrácejí více než vydělávají.
Tyto výsledky jasně ukazují, že cesta, kterou se vydává volební program KDU-ČSL je v dané chvíli jistě správná. Jak uvádějí Hospodářské noviny ve svém článku ze 6.srpna: „Lidovci chtějí po volbách zvýšit daně všem lidem, kteří nemají děti. Zároveň s tím ale chystají výrazné snížení daní rodinám, které vychovávají dva až čtyři potomky.“
Doufejme, že se tyto myšlenky podaří prosadit i v praxi.